Koupání
Když jsem si s kamarádkou Adélou Krejcárkovou telefonicky domlouvala návštěvu Ranče Slzavé údolí v Klášterci, aby mi se svojí kobylkou The a la Jasmin ukázala proměnu bláznivého dostihového koně v dobrosrdečného beránka, měla jsem bláhovou představu, že areál stále ještě vonící novotou (v provozu je zhruba pět let) musím najít takřka poslepu. Základní trasa byla jednoznačná – nejprve projet Kláštercem, městem rozprostírajícím se v údolí řeky Ohře mezi Krušnými a Doupovskými horami, jehož historické jádro s dominantou novogotického zámku je městskou památkovou rezervací a věhlas porcelánové továrny, vyrábějící známou značku Thun, je dostatečně známý daleko za našimi hranicemi. Následovala přehledná odbočka na osadu Ciboušov. Celá lokalita patřila k nejvýznamnějším místům výskytu drahých kamenů (především ametystu a červeného jaspisu) v Čechách. Nejslavnější éru z doby vlády krále Karla IV. či Rudolfa II. má ciboušovská žíla dávno za sebou, ale vzorky minerálů můžete ještě dnes sbírat při orbě polí nebo zemních pracích v prostoru pod nalezištěm.
Pod koly auta žádný drahý kamínek nepraskal a co bylo horší, tak ani zachovalé domky s upravenými zahrádkami na jedné straně, i pečlivě ošetřená pole navazující na lesní porosty na té druhé moc nenasvědčovaly tomu, že v této poklidné části jinak tepoucího města na severozápadě Čech bydlí koně. Doufala jsem, že název Slzavé údolí se opírá o starou legendu, vyprávějící o nešťastné lásce a nepopisuje osudy zoufalých zbloudilých pocestných. Dvakrát jsem sáhla po zpátečce a dvakrát projela kolem hnědých dřevěných vrátek, které mi jako vstup do areálu ranče vůbec nepřipadaly. Ale cedulka s nápisem, po kterém jsem prahla, dokončila moje doposud marné pokusy. Umístění ranče odpovídalo názvu. Opravdu za těmito vrátky, za kterými jsem podvědomě každým okamžikem očekávala vrčícího psího hlídače (statný vlčák naštěstí pospával v těsné blízkosti pracovní jízdárny), se hluboko v "dolíčku" rozprostírá království pana Novohradského.
Počet ustájených koní se pohybuje kolem dvaceti a z toho sedm je soukromých majitelů. Mimořádně pestrá je plejáda jednotlivých plemen. Najdete zde české teplokrevníky, oldenburskou kobylku, amerického klusáka, fríského hřebce a klisnu, anglické plnokrevníky i poníka.
Příjemnou pohodu navozují dřevěné stáje. Hlavní část je tvořena čtrnácti prostornými boxy s převážně pilinovou podestýlkou, venkovní ustájení má kapacitu 7 míst. Koně jsou krmeni třikrát denně, výhodou je seno z vlastních zdrojů. Psychickou i fyzickou pohodu zajišťuje pravidelný pobyt ve výběhu od ranních hodin do 14 - 15.00 hodiny, samozřejmě podle počasí. V letních teplých měsících se koně do výběhu pouštějí na noc.
K vybavení ranče patří písková (rozměry 20 x 40 m) a travnatá jízdárna, kruhovka a pro letní osvěžení také malý rybník.
Ranč je zaměřen na sportovní jezdectví, momentálně se s využitím šesti koní zaměřuje na parkurové skákání. Licencovaní cvičitelé zde nepůsobí, tréninky probíhají pod vedením pana majitele. Označení klasického jezdeckého klubu by asi nebylo na místě, prakticky to doposud na ranči vypadalo tak, že členi dostali přiděleného koně na ošetřování a toho si zároveň i jezdili, ale není vyloučeno, že příchodem velkého počtu dětí a nových zájemců o jezdectví v poslední době se tento zaběhnutý model nezmění.
| Vaše reakce k článku |
