Atmosféra při tochovickém Svatováclavském dni 2005
Jedním z největších skvostů Tochovic, nevelké středočeské obce, jejíž historie sahá až do 12. století, je barokní zámek, doslova utopený v rozlehlém anglickém parku. Některé olše a duby při prvním pohledu dokladují nevratný tok času a jsou němými svědky událostí, které jsou zachyceny v dobových kronikách. Někdejší tvrz, která v polovině 16. století měla sloužit také jako úkryt pro loupežníky řádící v nedalekých Brdských lesích, ustoupila o 300 let později jednopatrové budově zámku, v současnosti navrácenému majetku rodu Schwarzenberků, o něž se stará výhradně paní Anna Bucherová. Ve východním křídle objektu, zdobeném slunečními hodinami, byla vybudovaná konírna (od roku 2005 slouží stáje i přilehlé okolí jako zázemí pro přípravu klusáckých koní trenéra M.Volfa) a kočárovna a bez koní by Tochovice nebyly tím, čím jsou. Jednoduše řečeno – téměř půl století domovem ušlechtilých plnokrevníků. Protože je kráčející kůň dokonce součástí znaku tohoto starého panského sídla, na jehož území se mimochodem rýžovalo zlato, nepřekvapí vás, dočtete-li se v turistických materiálech, představujících krásy Příbramska, že se obec pojí s označením "středisko dostihového sportu".
Věhlas schwarzenberského pivovaru upadl v zapomnění koncem 19. století, koně ale byli od 60. let minulého století a nadále zůstávají nedílnou součástí Tochovic. Začal zde působit státní podnik, bylo vybudováno závodiště, tribuna pro diváky a věž rozhodčích. Nic tedy nebránilo tomu, aby byl koncem října roku 1967 uspořádán první dostihový mítink. Zelenočerné barvy nově zaregistrované stáje statku hned v první sezóně nosili jeho první reprezentanti, převážně polokrevníci. K těm nejlepším patřila klisna Loreta, která nejen že v klasickém St. Legeru doběhla na 3. místě, ale dokonce triumfovala při mezinárodním mítinku ve Freundschaftspreis v Berlíně. Pouhý rok po slavnostním křtu nové 1.450 metrů dlouhé dráhy byla poprvé odstartována Velká tochovická steeplechase, jež se stala kořistí bělky Lukavy s jezdcem L. Israelem. K těm nejsmutnějším vzpomínkám naopak patří tragický skon Mocné, hrdinky Velké pardubické z roku 1965.
70. léta odstartovala období velkých úspěchů a to hned v dostizích první a druhé kategorie. Trenérského žezla se ujal Josef Kolátor. Mezi koňmi, kteří se v jeho stáji objevili (jejich počet nepřekročil 20), byl i hnědák Václav, později stříbrný ve Velké pardubické. Významný koněm byl pro ambiciózní stáj Espadron (patnáctinásobný vítěz), který se po závodní kariéře stal i tochovickým plemeníkem. Tuto štafetu po něm převzal Reflex, prosadivší se i na mezinárodní scéně.
V tom, co výtečně začal Josef Kolátor, pokračoval Jaroslav Kunčar. Tehdy mu bylo necelých třicet a byl jedním z nejmladších trenérů v republice. Mezi jeho nejlepší svěřence patřil pozdější plemeník Rookery Hill, překážková hvězda Laray nebo Lucifeé, hřebec se zajímavým osudem. Po triumfu ve Svatováclavské ceně totiž odcestoval do Norska, kde se z něho stal reprezentant této země v drezúře.
Sametová revoluce v roce 1989 nám přinesla svobodu a naději do nových zítřků, zle ale zatočila s mnohými státními statky, s nimiž zároveň zanikaly dostihové stáje. Tochovickou stáj tato skutečnost postihla na přelomu roku 1990, navíc trenér Kunčar "Českou Sibiř" vyměnil za přívětivější moravské podnebí a dny tamních plnokrevných koní se zdály být sečtené.
S nadsázkou lze říci, že se v pravou chvíli objevil ing. Václav Chaloupka a převzal trénink koní v dostihové přípravě. Podle jeho slov bylo rozhodnutí spojeno s vítězstvím s Korokovým synem Bakalátorem. V okamžiku, kdy přebíral po posledním dostihu jednoho dostihového odpoledne na zdejším závodišti čestnou cenu pro vítěze, dozvěděl se zároveň o blížícím se smutném konci dostihových Tochovic. S velkými plány se jeho nově vzniklá firma Cavalier Sport ujala celého komplexu i chovného stáda, naproti zámku přes silnici byly rozšířeny stáje. Hostům poskytoval komfort a pohodlí pension Hellios s celoročním provozem a vybavením a službami typu sauny, bazénu, posilovny, stolního tenisu, biliáru, lovu zvěře či jezdecké školy. A zároveň byla oživena zanikající sláva dostihových mítinků na zdejším závodišti. S vydatnou podporou silných sponzorů v průběhu roku 1992 uspořádal 11 dostihových odpolední. Tochovické mítinky se do této doby musely smířit s dlouholetou přestávkou, poslední větší akcí na závodišti byl zemědělský den s doprovodným dostihovým programem v září roku 1980.
V době, kdy dostihový provoz nabíral na obrátkách, místní chov "házel zpátečku". Nakonec ing.Chaloupka rozpadající se chovné stádo někdejšího státního statku postupně nahradil ze zahraničí importovanými klisnami.
V přímé souvislosti se založením Fondu na podporu a záchranu koní se do Tochovic dostala nová krev z Francie. Některé roční klisničky byly v loterii nabídnuty jako hlavní výhra, ale naštěstí pro český turf se jich výherci zřekli a tak mohly kobylky své kvality předvádět na dráze. Již v roce 1993 se tochovičtí reprezentanti důrazně přihlásili o slovo. Bělka Amande Praline vyhrála Velkou červnovou cenu, hlavní předzkoušku derby, ve kterém skončila na 5. místě. Ryzka Imperfectible zase opanovala Cenu hřebčína Napajedla a Laurena triumfovala ve slovenském OAKS.
Z roku 1994 pochází vítězka Gerschova memoriálu a Ceny Zimního favorita Naguiba, navíc ohodnocená jako druhý nejlepší dvouletek sezóny. Druhým místem v derby na sebe upozornil Baddellios, který v pozdějších letech zkoušel štěstí i ve Velké pardubické.
Neméně úspěšný byl následující rok. Václav Chaloupka díky svým svěřencům usedl na pomyslný trenérský trůn. Jako nejlepší koně ve svých kategoriích byli vyhodnoceni Mir Sada, ve svých dvou letech neporažený hřebec, ryzka Idylle de la Baare a Rhyme Melody. Hnědka Vinny, která je zároveň odchovankyní původního státního statku, obsadila ve Velké pardubické těsné 2. místo. Mnozí z nás mají jistě stále v živé paměti heroický výkon jejího jezdce Zdena Koplíka, který značnou část trati včetně vyjíždění klisny v cílové rovince absolvoval bez třmenu.
Příští sezónu ve velkém stylu odstartovala Fermina Marquez (vítězka Mem. R. Deyla) a Cayras Ball (vítěz Velké dubnové). Jejich úspěchy ale zastínil ve Velké ceně českého turfu šokující porážkou respektované středoevropské hvězdy Almaze korunní princ z derby, populární Mir Sada. Radost trenéra Chaloupky znásobila ve druhém hlavním dostihu uvedeného dne, tedy ve Velké ceně Prahy, hnědka Palomia.
Nezapomenutelným zážitkem pro celý tým kolem V. Chaloupky byl překvapivý triumf bělky Librilly v St. Leger v roce 1997. Ta na svém hřbetě tehdy nesla 17. letého trenérova synovce Jiřího a v nádherném souboji navíc zvítězila v rekordu dráhy, který po řadu let nebyl překonán. A nesmím samozřejmě zapomenout, že vítězstvím ve Velké pardubické hnědák Vronsky opětovně připomněl někdejší tochovický chov.
V prvním roce nového století se "vyšvihl" poněkud překvapivým triumfem v Gomba handicapu mohutný hnědák Tiznit a do popředí se začal "sápat" Sammetsman, jeden z nejlepších sprinterů své doby. O dva roky později slavil Václav Chaloupka zásluhou Monte Carla již pátý úspěch ve Velké dubnové.a v roce 2004 se vrátil na první příčku trenérského šampionátu.
Je všeobecně známo, že nejsilnější zbraní tochovické centrály býval dvouletý ročník. Zejména francouzští odchovanci jsou uvedeni ve všech významných výsledkových listinách.
I když se někdy zdá, že po tučném soustu přišlo hladové období, náklonnost k dostihovým benjamínkům je v případě Tochovic patrná a je umocněna pohledem na výběhy, kde každoročně skotačí potomci někdejších hvězd. S nadějí i radostí tak může chovatel Chaloupka sledovat výkony potomků bývalých svěřenců na dráze. V dobách nedávných to byl "srdcový" Palmare, syn Palomie a Mir Sady, vítězka Ceny Masise Porta Coeli (Bacar – Palomia) či Vernar (z Vinny), který si respekt vydobyl jako svěřenec Josefa Váni nad překážkami v zahraničí. Koněm pro start ve Velké je talentovaný skokan Amant Gris (z Amande Praline), zaskákaný v Tochovicích (koně využívají kopcovitého terénu i překážek na trati pro soutěže military na území nedalekého Hrádku), ale nyní hájící barvy hřebčína Albertovce.
V průběhu posledních sezón již bylo slyšet o Sacré Couer, vnučce "loterijní" klisny Scavage, narostlé Nonchalanci (z Naguiby), bělouších Amant Douxovi (Bacar – Amande Praline) a Pasadeně (z Publicité), Pernodovi (Bacar – Palomia) a jedněmi z prozatím posledních vítězů byli benjamínci Modran (z Miss Mage) a Sagitárius (ze Sacramento).
Stanou-li se z Fascinace či Notre Dame, tedy klisen odchovaných firmou Cavalier Sport, královny dostihových oválů a budou-li poháry sbírat i dalšími majiteli do péče trenéra Chaloupky svěření atleti, to se dozvíme za nedlouho, protože nová sezóna s baculatou &qupt;osmičkou" nezadržitelně klepe na dveře.
Ať si vybavím současné Tochovice díky spokojeně se pasoucím chovným klisnám i kolem nich pobíhajícímu dorostu, který je příslibem nové generace nebo výkonům tamních plnokrevníků na dráze (ihned mě napadne Harry the Beaver, momentálně nejzkušenější překážkář s nejvyrovnanějšími výsledky a úspěšný účastník dvou posledních ročníků Velké pardubické) a v neposlední řadě také skvělou a uvolněnou atmosféru tradičního každoročního zářijového Svatováclavského dne, tak pevně věřím, že natrvalo zůstanou synonymem "továrny" dvouletých šampiónů, ale také stálicí v našem dostihovém i chovatelském mikrosvětě.
| Vaše reakce k článku |
