Švédsko je země původu nevšedních a vysoce úspěšných sportovních koní, výrazných jak vzhledem, tak výkonností. Jsou poněkud těžší než angličtí plnokrevníci a celkově odpovídají nejlepšímu typu anglického a irského huntera střední váhy. Švédsko má staré jezdecké tradice - zasloužilo se o uvedení jezdeckých disciplín mezi olympijské sporty.
Švédský teplokrevník je potomkem koní dovezených do země v 17. století pro vojenské jezdectvo. Choval se v hřebčíně ve Stromsholmu, který byl založen r. 1621 a ve Flyinge, královském hřebčíně, vybudovaném roku 1658 ve Skane v jihozápadním Švédsku, které tehdy bylo ještě součástí Dánska. Stromsholm krátký čas existoval jako hřebčinec, odkud byli hřebci posíláni do Flyinge nebo na připouštěcí stanoviště po celém Švédsku. První dovezení koně z Dánska, Anglie, Francie, Německa, Maďarska, Ruska, Španělska a Turecka byli neobyčejně rozdílných kvalit. Pochopitelně že výsledky tak složitého křížení nemohly být jednoznačné. Přesto však tito koně (hlavně dovezení španělé a frísové s orientálními předky) dávali aktivní, silné potomky, kteří se potom křížili s malými, neušlechtilými místními klisnami. V 19. a 20. století pak k rostoucímu vyhraňování typu přispívali arabové, plnokrevníci, hannoverští koně a nejvýznamněji trakéni. Díky tomu se začali odchovávat velcí, mohutní koně stabilního typu. Ve Flyinge pečlivě vybírali nejlepší představitele plnokrevníků, což se na evropské pevnině vždy nedělalo a vymstilo se časem na kvalitě potomků.
Mezi lety 1920 a 1930 proběhla významná etapa vývoje švédského teplokrevníka. Zapůsobily zde tři pozoruhodní hannoveráni: Schwabliso, Tribun a Hamlet a plnokrevník Hampelmann. Po roce 1945 měli rozhodující vliv na plemeno trakéni Heristal, Heinfried, Anno a Polarstern. Heristal, potomek velkého anglického dostihového koně Hyperiona, po sobě zanechal 15 hřebců a 44 klisen zapsaných v plemenné knize.
Současný švédský teplokrevník je dobrým příkladem správně stavěného jezdeckého koně s lehkými, přímými chody. Je statný, zdravý, ovladatelný a všestranný.
Švédský teplokrevník je vysoký kolem 165 - 168 cm. Většinou je to ryzák nebo hnědák, vzácněji bělouš. Má ušlechtilou hlavu, krátké uši, široké čelo, klidné, inteligentní oči, dobře nasazený krk a po všech stránkách výbornou stavbu těla. Nohy jsou výborné a chody též. Záď je dobře osvalená a ocas pěkně nasazen. Středně dlouhá záď a celkový horní obrys charakterizují vynikajícího jezdeckého koně.
Švédský teplokrevník vyniká inteligencí a učenlivostí.
Nejlepší švédští teplokrevníci jsou proslulí drezurní koně mezinárodní třídy, ale také skokoví a soutěžní koně. Osvědčují se rovněž v zápřahu a vyvážejí se do celé Evropy i USA.
Švédští drezurní koně si dobyli slávu na olympijských hrách, včetně Piaffa, držitele zlaté medaile v soutěži jednotlivců v Mnichově v roce 1972, v sedle se západoněmeckou jezdykní Liselott Linsenhoffovou. Piaffův otec Gaspan, který soutěžil za Švédsko, se účastnil olympijských her v Římě v roce 1960, kde švédský kůň Wald získal stříbrnou medaili v soutěži jednotlivců se švýcarským jezdcem Gustavem Fischerem. Jeho krajan Henn Chammartin v Tokiu v roce 1964 získal zlatou medaili v soutěži jednotlivců na dalším švédském koni Woermannovi. Švédského původu byl i Gauguin de Lully, držitel bronzové medaile jednotlivců v Soulu na olympijských hrách v roce 1988, kde soutěžil za Švýcarsko.
| Vaše reakce k článku |
