Tažné koně v Čechách odedávna ovlivňovali koně noričtí, protože přes Čechy vedly solné stezky, spojující alpská naleziště soli se severskými zeměmi. Zejména v jižních Čechách byly místní klisny často kryty mohutnými pincgavskými hřebci. Tito koně byli sice výkonní a silní, ale nevzhlední. Ve 20. letech 20. století se proto do Čech začali ve větší míře dovážet hřebci belgičtí. Jejich import skončil roku 1930, ale v menší míře se obnovil po 2. světové válce. Belgik zlepšil vzhled českého chladnokrevníka, ale jeho dobré vlastnosti zůstaly zachovány. Zvlášť kvalitní koně byli chováni v Písku a v Netolicích.
Středně mohutný chladnokrevník měří v kohoutku 168 - 175 cm, hruď má obvod 200 cm, holeně 22 až 24 cm. Hmotnost dosahuje v průměru 700 kg. Hlava je těžší, mohutný krk s hřebenem je dobře nasazený a dost vysoko nesený. Hřbet bývá měkčí, záď svalnatá, louplá, někdy strmá. Silné nohy mívají šavlovitý postoj. Český chladnokrevník není tak masivní jako belgik, po norických předcích zdědil protáhlejší obdélníkový formát. Je dost pohyblivý, vytrvalý a ochotný v práci. Nejoblíbenější je ryzák s plavou hřívou a ohonem. Na spěnkách bývá nebohatý světlý rous. Hříva a ohon se nepřistřihují, ale zaplétají, po rozčesání jsou bohatě zvlněné. K typické úpravě patří vykartáčované vzory, nejčastěji šachovnice, na zádi. Široká, dost plochá kopyta jsou měkčí, vyžadují pečlivé ošetřování a kování.
Plemeno se osvědčilo v tahu, v zemědělství i při přibližování dřeva v lese. Bohužel dnes mizí.
| Vaše reakce k článku |