Horses-Online.cz

Rozšíření:

Albánie

Populace:

Běžný

Původ:

Albánský horský kůň vznikl na základě koní mongolských, tarpanů a turkmenských koní, později byl zušlechťen arabskou krví. V poslední době byla přilita krev haflinga a nonia.

Historie:

Albánský kůň náleží ke skupině balkánských koní, zahrnující malé koně z Řecka, Bulharska, států bývalé Jugoslávie, Rumunska a Turecka. Původní albánský kůň má kořeny společné s koňmi z okolních států, především těch hornatých a s koňmi z Bosny a Hercegoviny (stát vzniklý rozpadem bývalé Jugoslávie). Dávní obyvatelé této oblasti byli Indoevropané, kteří se zmocnili severozápadní části balkánského poloostrova kolem 5. století před naším letopočtem. Srbové se zde usídlili v průběhu 7. století našeho letopočtu, ale padli pod nadvládu Turků v roce 1386. Místní stáda koní byla do té doby nejvíce ovlivňována krví tarpanů, turkmenských a mongolských koní, avšak s vpádem Turků nastal výrazný příliv arabské krve. Chov a šlechtění koní je vášní místních lidí již po mnoho století. Albánští koně měli vždy dobrou pověst nejen ve své domovině, ale také na celém Balkánu.

Významnou roli v chovu albánského koně, a to především v jeho početních stavech a utváření typu, hrály sociální a ekonomické faktory v kombinaci s horským klimatem. V minulosti se koně mnohem více využívali jako soumaři a k jízdě, než v zemědělství. V posledních letech byla zavedena opatření vedoucí ke zvýšení početních stavů a přizpůsobení plemenného typu k zemědělské práci. Vybraní chovní koně jsou soustřeďováni ve velkých chovatelskách centrech, jako je např. Zootechnická stanice ve Shkodře a na specializovaných farmách, kde jsou produkováni hřebci k vylepšování místních koní. Od roku 1980 je zaznamenán velký nárůst počtu koní tohoto plemene.

Součastným chovatelským záměrem je zvýšení stavu koní a vylepšení typu, především zvětšení rámce a získání schopnosti zvládat náročnější zemědělskou práci. Za tímto účelem byl z Rakouska importován hafling, který má zlepšit pracovní výkon plemene i v obtížném horském terénu. Nonius z Maďarska byl importován v roce 1947 a díky přilití jeho krve se zvětšuje rámec koní a výška. Přidání arabské krve má na svědomí zušlechtění plemene a zlepšení genetické výbavy.

Výška:

124 (minimum u horského typu) - 143 cm (maximum u stepního typu)

Exteriér:

Dnes sa chová albánský kůň ve dvou typech: jako vlastní horský koník (používá se jako soumar) a stepní typ (mysekajský kůň), ale rozdíly mezi oběma typy již nejsou tak zřetelné. Nicméně stepní typ je charakteristický vyšším vzrůstem (průměrně kolem 134 cm) a hmotností a v neposlední řadě neustálým vývojem typu. Horský typ měří asi 124 cm. Albánský kůň je velice podobný huculovi. Povolené barvy jsou šedá, černá, bílá a hnědá.

Povaha a vlastnosti:

Stepní mysakejský kůň má velkou výdrž při překonávání dlouhých vzdáleností a je neuvěřitelně odolný a neúnavný vzhledem ke svému vzrůstu. Horští koně nevyžadují přílišnou péči a spokojí se i s menším množstvím potravy, aniž by se to projevilo na jejich kondici. Plemeno rovněž vyniká, ostatně jako všechni horští koně, jistotou při pohybu na nerovném a obtížném terénu.

Albánský horský kůň je živého temperamentu, přesto však vstřícný k lidem a lehce ovladatelný.

Využití:

Horští koníci se využívají především jako soumaři a stepní koně, kteří často disponují přirozeným pohodlným mimochodem, se využívají hlavně k jízdě. Oba typy jsou pak často používány k lehkému tahu a k zemědělským pracem.

Galerie obrázků - Albánský horský kůň

Zdroj: International Encyclopedia of Horse Breeds - Bonnie L. Hendricks Foto: Ministerstvo zemědělství Albánie Popis: Albánský horský kůň