Klusáci, vysoce cenění mimochodníci, vyšli následkem zavedení dostihů plnokrevníků v Anglii z módy už v 17. století. Mnozí z těchto "odložených" koní si našli vlastní cestu do Ameriky, a tam v krátké době založili "americká" plemena, u nichž se tyto chody zachovaly a zdokonalily. Americký jezdecký kůň je založen na dvou právě takových dávných mimochodnících: na kanadském a narragasettském.
American Saddlebred
Toto plemeno bylo vyšlechtěno ve Spojených státech z dovezených mimochodníků a bylo určeno k jízdě. Přímým předkem byl Kentucky Saddler - v americké angličtině není saddler sedlář jako v Anglii, ale jezdecký kůň. Saddlebred má tedy přibližný význam jako čistokrevný jezdecký kůň (bred je totiž mj. chovaný, šlechtěný). Anglický plnokrevník posloužil k zušlechtní jeho typu.
Ačkoli byla Severní Amerika kolébkou původních divokých koní, všechny fosilní druhy vyhynuly nejpozději před 10000 lety. Nemáme žádné doklady o tom, že by byl kůň v Novém světě zkrocen. Všichni koně, které známe jako "americká plemena", jsou potomky zvířat dovezených po objevení Ameriky Španěly, Portugalci, Francouzi a anglickými osadníky.
Také americký saddlebred měl předky vzešlé z evropských koní - emigrantů. Shodou okolností vznikla obě plemena, od nichž se americký saddlebred odvozuje, v Kanadě z anglických mimochodníků, dovezených v 17. století. Jedním z výchozích plemen byl kanadský mimochodník (Canadian Pacer), potomek klusáků dovezených Francouzi, ale tito koně byli údajně ve středověku vyvezeni do Francie z Velké Británie. Kanadský mimochodník byl doma ve francouzské části Kanady a odsud se dostal do USA. Druhé plemeno dostalo název narrangasettský mimochodník (Narrangasett Pacer) podle zátoky na pobřeží státu Rohode Island, kde jej údajně vyšlechtili místní plantážníci. Poměry ve státě Rhode Island v 18. století však určitě nepřály šlechtění koní a dodnes to není žádný ráj ani koní, ani plantážníků, takže je pravděpodobnější názor anglických odborníků. Ti tohoto mimochodníka považují za import z Kanady, ovšem z anglicky mluvící části. Ať tak či tak, po mimochodnících byla velká poptávka v jižních státech Unie, a také v Západní Indii, všude tam, kde dozorci na plantážích museli trávit celé dny v sedle. Na severu takový zájem nebyl, a tak obě plemena zde vyhynula, lépe řečeno, byla rozprodána do otrokářských států. Nu a tam, v oblasti Modrých Travin (Blue Grass) v Kentucky vzniklo jejich křížením plemeno nové, Kentucky Saddler. Jeho chov se plně rozvinul v 19. století. Byl to o něco statnější a hrubší kůň než dnešní saddlebred a sloužil výhradně jako pracovní jízdní kůň. Přikřížením morgana a anglického plnokrevníka získal rychlost, inteligenci i eleganci - a nové americké plemeno bylo na světě. Zpočátku se s ním doslova "oralo", pohodlně nosil jezdce po celý dlouhý den v neschůdném terénu a v páru sloužil jako elegantní kočárový kůň k nedělním cestám do kostela. Dědictví mimochodníků si z části uchoval, a tak se podle chodů označuje jako tří až pětichodový. Tříchodový kůň používá krok, klus a cval, kdežto pětichodový ovládá i rychlý a pomalý mimochod.
Americký jezdecký kůň je všestranné zvíře, při zdánlivé křehkosti výborně osvalené, rychlé, pohyblivé a vytrvalé. Má skvělé, reprezentativní chody a v minulosti patřil mezi oblíbence jižanské aristokracie. Dnes však vzdor svému jménu nesouží výhradně k jízdě, ale osvědčil se i jako závodní klusák a tahoun lehkých kočárů. Byl velmi populární i jako vojenský kůň, ale nejčastěji se předvádí na přehlídkách pod sedlem.
Americký jezdecký kůň je poměrně malý, může měřit v kohoutku 150 - 163 cm. Má ušlechtilou, jemně řezanou a vysoko nesenou hlavu s výraznýma očima ohnivého výrazu, malýma, pohyblivýma ušima a širokými nozdrami. Toto plemeno nikdy nesmí mít masité, výrazné žuchvy a uvolněnou kůži na krku. Má krátký hřbet a dobře osvalenou, ale ne přetíženou plec i záď. Nohy jsou velmi štíhlé, dlouhé a někdy mají příliš tenké holeně. Spěnky jsou dlouhé, takže chod je pružný a pro jezdce příjemný. Nohy jsou velmi pevné, kopyta dobře utvářená, rohovina kvalitní. Zvláštností tohoto koně je, že u přehlídkových jedinců se kopyta nechávají přerůst a kovají se zvláštními těžkými podkovami, které nutí koně k vysokému chodu. Jako správný jezdecký kůň má vysoký kohoutek a dobře klenutá žebra. Lopatka je šikmá, kříž rovný a ohon vysoko nasazený. V Americe bylo typickou úpravou výstavních koní tzv. podřezávaní ocasu, kdy svaly na spodní straně ocasu byly operativně upraveny tak, aby kůň nosil ocas zdvižený. V Evropě je tato úprava zakázaná, protože se považuje za poškození a týrání koně.
Americký jezdecký kůň upoutává svým vzhledem, zejména držením hlavy na dlouhém, elegantním krku. Úpravě vzhledu koně se věnuje velká pozornost a pro každý účel se kůň upravuje trochu jinak. Koně tříchodoví vypadají přirozeněji a mívají svázanou nebo stříhanou hřívu a krácený ohon. Pokud je ocas příliš bohatý, protrhává se. Typicky americká úprava spočívá v tom, že se koni ponechá jenom kštice nad čelem a část hřívy od uší asi do jedné třetiny délky krku se nakrátko ostříhá. Pětichodoví koně, kteří se uplatňují zvláště na přehlídkách, mívají hřívu i ohon úplné.
Americký sedlový kůň je zvíře velmi bystré, temperamentní a citlivé. Vyžaduje kvalitní krmení, pečlivou výchovu a výcvik. Pokud se používá při normálním ježdění, například rekreačním, nebo jako pracovní při pohánění dobytka, projevuje značnou vytrvalost a houževnatost, je učenlivý a pracovitý. Ovšem pro předvádění na soutěžích, výstavách a v armádě dostává zvláštní výcvik. Je všestranný a skvěle se osvědčuje díky své obratnosti, skokovým schopnostem a vytrvalosti. Pro výstavní účely se tito koně cvičí speciálně, přičemž se používají "pomůcky" v Evropě nepřípustné. Takto cvičení koně mají zvláštní držení hlavy, mimořádně vysoký chod a cviky provádějí s pozoruhodnou přesností a elegancí. Kromě tří chodů předváději pětichodoví koně ještě pomalý mimochod, vypjatý čtyřdobý chod s rozvážným "pauzováním" před každým došlápnutím a ještě rack, velmy rychlý "senzační čtyřdobý mimochod prostý jakéhokoliv vybočení nebo kroků". Výcvik je ovšem mimořádně náročný. Přes velké nároky, které se na něj kladou a přes nezbytný temperament je to plemeno poměrně poddajné a při vší soutěživosti snášenlivé.
Americký jezdecký kůň je všestranné zvíře. Jižanská aristokracie velmi oceňovala jeho elegantní vzhled a reprezentační chody, v armádě se však osvědčil jako výborný, spolehlivý a výkonný kůň, vynikající odvahou a dobře snášející střelbu a další nepříjemnosti vojenské služby. V Americe se toto plemeno často zapřahalo do lehkých vozíků a sloužilo stejně dobře jako anglický hackney. Chová se k rekreačnímu ježdění, ale osvědčil se i při dálkových jízdách, parkurech a při honech na lišku. Vlohy po morganovi se projevují schopností dobře pracovat se skotem. Při pečlivé výchově je to znamenitý drezúrní kůň, zejména především pětichodový typ. Toto ryze americké plemeno si získává velkou oblibu i mimo USA a vyváží se do Jižní a Střední Ameriky. V Evropě je poměrně vzácný.
| Vaše reakce k článku |
