Stát Kentucky je proslavený především díky koním a dostihům (Kentucky Horse Park, Kentucky Derby). Chovají se zde nejrůznější plemena - plnokrevníky počínaje a tennessijským mimochodníkem konče. A právě zde, na východě Kentucky v Applalačském pohoří, vzniklo toto zajímavé plemeno.
Rocky Mountain Horse
Plemeno je pojmenováno podle pohoří Rocky Mountains v Coloradu.
Psal se rok 1890. Nevelká skupina lidí stěhujících se z Rocky Mountains se na své cestě do Virginie zastavila na farmě Sama Tuttlea v Log Lick (Kentucky). Slovo dalo slovo a při odchodu mu prodali jednoho ze svých mladých hřebečků. Podobným způsobem se několik dalších farmářů z okolí stalo majiteli horských koníků z Colorada
Pro svou nenáročnost, pracovitost a příjemný chod byli velmi oblíbeni. Začali je tedy křížit s místními klisnami podobného rázu se základní společenskou vlastností - tzv. mimochodem. Pozdější studie prokázaly, že Rocky Mountain Horse má v původu mnoho společného s Paso Finem, Americkým Saddlebredem a Tennessijským mimochodníkem. Pro všechna uvedená plemena je mimochod přirozenou vlastností zejména v oblasti Kentucky a Tennessee jsou značně rozšířeni.
Ale zpět k Samovi Tuttletovi. Ten měl koncesi na jezdecké výlety k národnímu parku Natural Bridge v Kentucky a organizoval pro návštěvníky výlety po stezkách na úpatí Appalačských hor. Oblíbeným koněm častých návštěvníků se stal Old Tobe, který byl známý svým klidným temperamentem, jistým krokem a pohodlným, přirozeným mimochodem. Old Tobe, který sloužil aktivně do 37 let, se projevil jako vysoce plodný hřebec, přenášející spolehlivě na své potomstvo vynikající vlastnosti, především svůj pomalý mimochod. Potomci po něm ojediněle dědili i neobvyklé zbarvení.
Od konce 19. století se koním z coloradských hor a jejich potomkům říkalo Rocky Mountain Horse a v roce 1986 (uznání plemene), bylo příliš pozdě na názvu něco měnit. Proč také?
Oficiálně bylo plemeno uznáno až v roce 1986. Zároveň vznikla i asociace chovatelů (Rocky Mountain Horse Association). Založení asociace i uznání plemene "má na svědomí" žena, jejímž dávným snem bylo chovat tyto nenáročné a krásné koníky. Poprvé se s nimi Rea Swanová setkala jako malá holčička, když ji otec vzal za odměnu na vyjížďku do Bridge State Parku v Kentucky. Tehdy si umínila, že jednou musí tyto koně mít doma, ve své vlastní stáji.
V roce 1981 začala své plány uskutečňovat. Zapustila jednu ze svých starších klisen Rocky Mountain hřebcem. S narozením prvního hříbátka její zájem o oblíbené koně vzrostl. Volný čas trávila zpravidla na cestách. Navštěvovala blízké i vzdálené farmy, o nichž se doslechla, že se tam chovají koně z Rocky Mountains. Hovořila s majiteli a snažila se dozvědět co nejvíce o původu a minulosti těchto zvířat.
O pět let později byla založena asociace, jejímž prezidentem se stala právě paní Swanová. Počet koní nebyl tehdy velký - pouhých 45 jedinců. Nyní je zaregistrováno kolem 2000 koní (a to nejen v USA, ale i v Kanadě), neboť fanoušků a lidí, kteří mají zájem o tyto koně, stále přibývá. Není divu. Pouhý pohled stačí, abyste se zamilovali do čokoládově hnědého koně se zlatou hřívou. A co teprve sednete-li si do sedla! V Americe se říká, že nad každým koněm by měla viset varovná cedule: Nezkoušejte si sednout na tohoto koně, pokud si ho nechcete koupit a nekupujte jednoho, dokud nemáte místo pro celé stádo!
Dnešní Rocky Mountain Horse se vyznačuje kohoutkovou výškou od 145 do 165 cm, širokou hrudí, výraznýma očima a rovnou hlavou, která má inteligentní, příjemný a bystrý výraz. Žuchvy jsou jemné. Nohy štíhlé, suché a jejich holenní kosti jsou příliš dlouhé a nemají dostatečný obvod. Karpální klouby jsou ploché, spěnky příliš dlouhé. Zadní nohy jsou pevné, suché a zdravé. Postoj zadních končetin je velmi úzký, proto, aby si je kůň při mimochodu "nestrouhal". Nejžádanější a nejzajímavější je již zmíněná čokoládově hnědá barva se zlatou hřívou a ocasem. Povoleny jsou i ostatní základní barvy kromě běloušů. Bílé odznaky se smějí nacházet pouze na hlavě a spodní části končetin. Hříva i ocas bývají dlouhé a bohaté. Hříbátka se nejčastěji rodí světlá - pískově hnědá a jejich srst postupně tmavne. Charakteristickou vlastností je dlouhověkost.
Mimochod je chodem čtyřúderovým (levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední) a musí být vastností vrozenou. Není dovoleno docílit ho jakýmkoliv tréninkem, speciálními podkovami či jiným způsobem. Rychlost tohoto chodu se pohybuje od 11 km v hodině (ve velmi neschůdnem terénu) do 25 km v hodině (na menší vzdálenosti).
Koně mají zpravidla výborný charakter a zacházení s nimi je snadné. I hřebce lze použít pro výcvik začátečníků.
Na přelomu 19. a 20. století se koně využívali zejména pro práci na farmách, teprve později se začali používat pro rekreační ježdění a zábavu. Právě onen specifický chod je důvodem, proč zájem o mimochodníky v poslední době vzrůstá. Zaručuje příjemné svezení, neboť jezdce nevytřese jako při klasickém ježdění. Díváte-li se na jezdce za vysokým plotem, kdy není vidět kůň pod ním, myslíte si, že jede na kole. A přitom kůň sám se celý natřásá a hází sebou, téměř jako by kulhal. U nás se mimochodníci nevyksytují - a pokud, potom je to spíše vada, než cílevědomé šlechtění. Ale v Americe je jejich počet značný a zájem o ně stále roste. Existují také různé typy soutěží, kde se mohou uplatnit. Hodnotí se buď krása a lehkost pohybu (ať už pod sedlem, či v lehkém zápřahu), nebo vytrvalost a rychlost u závodů distančních. Velký zájem však mají o tyto koně i lidé, kteří si rádi zajedou na vyjížďku jen tak, pro vlastní potěšení.
| Vaše reakce k článku |
