Poníci jsou známí svou odolností a tvrdostí, chovatel by však na to neměl spoléhat, ale neopak usilovat o udržení zdraví poníků co možná nejlépe. Je vždy vhodnější nemocem předcházet, nežli je pak léčit, někdy s velmi nepříznivou prognózou.
Poník je z veterinárního hlediska kůň jako každý jiný, vztahují se na něj stejné předpisy, může dostat stejné nemoci. Koně mohou trpět chorobami odlišnými od jiných hodpodářských zvířat a naopak, jsou odolní vůči jejich nemocem. Z toho pro chovatele vyplývá, že nemusí tolik dbát na izolaci poníka od jiných hospodářských zvířat, jsou-li při společném ustájení splněny požadavky na mikroklima a vzájemné nezneklidňování různých druhů zvířat navzájem.
Péče o to, aby náš poník byl zdravý, by měla začít již s koupí poníka. Nabízeného poníka si dobře prohlédneme, zda je z tohoto hlediska v pořádku. Zdravý poník je přiměřeně pozorný, čilý, má jasné oko, reaguje, má srst v dobrém stavu (s ohledem na roční období a stupeň línání), je v přiměřené kondici (výživný stav je samozřejmě odlišný u zvířete trénovaného pro sportovní výkony). Nemocný poník je skleslý, apatický, popřípadě dokonce projevuje příznaky některé nemoci - výtok z očí, nozder, kašlání, kulhání atd.
Bohužel málokdo při koupi poníka vyžaduje veterinární osvědčení o jeho zdravotním stavu, o tom, že je poník zdravý, i když pro převoz poníka do místa svého bydliště je povinen ho mít. Měli bychom při odepisování na inzerát a domluvě, kdy si pro poníka přijedeme, majitele poníka na náš požadavek upozornit. Naopak prodávající by se měl včas spojit se svým veterinářem a doklad potvrzující alespoň dobrý zdravotní stav poníka pro kupujícího připravit. Chrání se tak i sám v případě, že poník onemocní u nového majitele a ten se bude neprávem domnívat, že nemocného koně již koupil. Poníky prodávejte jen zdravé, pokud je zvíře nemocné, tak až po jeho uzdravení. Úplným dokladem je ZDRAVOTNÍ PRŮKAZ KONĚ s údaji o provedeném očkování, odčervení, výsledcích jiných preventivních opatření. Tento doklad nám umožňuje pokračovat v udržování imunity koně proti některým nemocem i po jeho koupi. Je třeba vyžadovat při koupi výsledky vyšetření krve na infekční anémii koní a vozhřivku.
K základní prevenci udržení zdraví poníka patří pravidelná kontrola jeho zdravotního stavu. I poníky držené celoročně ve výbězích nelze ponechat zcela bez dohledu, nejen kvůli akutním nemocem, které je nutno včas rozpoznat, ale také pro možnost zranění, které by mohlo být potřeba urychleně ošetřit.
Zcela zvláštní kapitola pojednává o nutných zdravotních kontrolách plemenných a sportovních koní. U sportovních koní jde o to, že při jakémkoli sportovním klání se na místě soustřeďuje větší počet koní i poníků. Pro zabránění přenosu nemocí je vyžadováno veterinární osvědčení o zdravotním stavu koně a provedení předepsaných vyšetření a očkování u všech účastníků.
Alespoň dvakrát ročně provádíme odčervení poníka. Přípravek nám předepíše veterinární lékař, který určí i dávku vypočtenou dle živé hmotnosti poníka. Obvykle nám předepíše dávky dvě na každé zvíře, abychom mohli po dvou týdnech odčervení zopakovat a tak poníka úplně zbavili cizopasníků. Nejvhodnější je odčervit poníky před pastvou brzy na jaře. Pak trus poníků nezamořuje cizopasníky pastvinu a při druhém, čí dalším spásání pastviny nedochází k nové invazi cizopasníků do těla poníků.
Cizopasníci u koní jsou škrkavky, roupy a měchovci (Strongylus). Příznaky infaze škrkavek jsou poruchy chuti, špatný výživný stav, zježená srst, větší objem břicha, zaostávání hříbat ve vývinu. Strogylóza se projevuje také kolikami, anémií, poruchami trávení. Kůň postižený roupy je neklidný, otírá kořen ocasu a okolí řitě o různé předměty, žíně má pak olámané a prořídlé.
Léčení je shodné - odčervení Helmirazinem nebo Mebenvetem či jiným přípravkem. Je dobré po odčervení několik dní častěji vyměňovat podestýlku, sbírat výkaly z pastvin, změnit pak i pastvinu a tak zabránit reinvazi.
Obávanou nemocí je tetanus. Vzniká následkem infekce po zranění koně baktériemi Clostridium tetani. Jejich spory se dostanou do rány, za nepřístupu vzduchu se pak množí a produkují toxin, který způsobuje u postiženého koně tzv. tetanické křeče.
U koně pozorujeme topornou chůzi, strnulý pohyb hlavy, krku, ztížené dýchání, obtížné přijímání potravy, ocas bývá trvale nadzvednut. Po obrně mezižeberních dýchacích svalů následuje úhyn.
Je proto důležité nebezpečí tetanu předcházet, důsledně ošetřit každé poranění (nášlapy, oděrky, škrábance) a poraněnému koni poskytnout injekci protitetanového séra. Baktérie je nebezpečná i člověku, naštěstí obyvatelstvo je pravidelně očkováno, Proti tetanu je možno vakcinovat i koně.
Koliky koní, tedy různé bolstivé nemoci žaludku a střev koně, nebývají u poníků obvyklé, neboť nejsou na kvalitu krmiva tak citliví jako někteří velcí koně. Postižený kůň hrabe nohama, ohlíží se na břicho, uléhá a vstává, silně se potí, namáhavě dýchá, někdy se posazuje jako pes. Pokud se nám přece jen přihodí, že poník koliku dostane, léčení necháváme na přivolaném veterináři a do jeho příjezdu zatím poníka provádíme v kroku. Tak zabráníme, aby se válel a třeba si zhoršil situaci nadobro přehozením střev (je někdy obtížné koně udržet v kroku, ale i když se zastaví a dokonce i lehá - dokud mu držíme hlavu nad zemí, není schopen se válet - všimněte si chování koní při válení ve výběhu!).
Černé močení poníkům nehrozí. Vznik nemoci zapříčiňují vysoké dávky jádra při úplném vysazení práce a poníkům obvykle nedáváme mnoho jádra, ani když pracují.
Ochroma hříbat se vyskytuje krátce po narození či ve čtrnácti dnech stáří (pozdní ochroma), hříbě je apatické, neschopné stát, pít, objevují se otoky kloubů, horečka. Nemoc způsobuje u chovatelů mnoho ztrát malých hříbátek, šance hříbě vyléčit je jen při včas rozpoznané pozdní ochromě. Prevencí je hygiena po porodu, ošetření pupku, v postižených obvodech je vhodné očkování hříbat co nejdříve po narození nebo vakcinace březích klisen.
Měsíční slepota je zánět vnitřku oka. Objevuje se opakovaně a vede často až k oslepnutí postiženého oka. Pozorujeme světloplachost, slzení a zduření víček, zákal rohovky. Po 1-2 týdnech akutní příznaky odeznívají, po různě dlouhém období klidu se však onemocnění vrací.
Nemoc způsobená nevhodným krmením - překrmováním bílkovinami, krmením nevyzrálým (méně než 6 týdnů od jeho sklizně - seno, jádro), ale i přetížením postiženého zvířete. Onemocnění se v lehčí formě projeví deformacemi stěny kopyta, tvoří se valy. Prevence spočívá v podávání nezávadného krmení a nepřetěžování poníka.
Cílem tohoto článku není vyškolit z vás veterináře, ale spíš naznačit, kam může zanedbání prevence možného onemocnění vést. Svědomitý chovatel se při objevení příznaků nemoci poníka, popř. pozorování zvláštního chování poradí se svým veterinářem. Někdy lze pouze konstatovat, že je poník "smutný" nebo že se "nám nelíbí" - vidíme, že v pořádku není, ale nedokážeme příznaky konkrétní nemoci identifikovat. Poníka se nemůžeme zeptat, co ho trápí, ale prohlídka veterinářem může tuto otázku zodpovědět. Samozřejmě se může stát, že nás veterinární lékař ubezpečí, že poník je v pořádku a my ho tedy volali "zbytečně" - ale není lepší mít jistotu, než o poníka přijít? Návštěva lékaře stojí podstatně méně, než poník sám a navíc má náš poník nejen hodnotu v penězích, ale máme ho i rádi.
Protipólem života je smrt. Tak, jako se každoročně rodí spousta hříbat, jiní poníci naopak "na věčné pastviny" odcházejí. Může to být výsledek onemocnění, ale i smrt stářím. Někdy je to pro nás velmi nemilé překvapení, s poníkem jsme ještě počítali, jindy nás úhyn poníka nepřekvapuje, neboť jsme to očekávali. Ponecháváme na každém chovateli, jak se rozhodne období poníkova stáří ukončit. Někdo zaveze koně na jatka, jiný ho nechá milosrdně utratit doma, další počká, až smrt přijde sama, popř. jsou i tací, kteří poníka "včas" prodají jinému. Zamyslíme-li se nad tím, nelze chovateli vyčítat ani jedno z možných řešení, dokonce ani zmíněný "prodej", je-li poník prodán čí více méně darován za směšnou částku vysloveně "na dožití".
| Vaše reakce k článku |