Poník je velmi nenáročný, i co se týče ustájení. Existují však pravidla, která bychom měli v každém případě dodržet. Pro poníka je určitě nejvýhodnější, pokud ustájení přímo navazuje na výběh, aby si mohl sám volit, zda bude venku, nebo vevnitř. I v malém boxu se poník může cítit dobře, pokud má denně možnost výběhu či pastvy. Vždy volíme raději volné boxové ustájení, ač malé, než prosté uvázání, které poníkovi neumožňuje dostatečnou volnost pohybu.
Pokud ustájíme poníka ve zděné stáji, výška dveří i stropu obvykle vyhovuje nám i poníkovi. Při využití kůlen či jiných staveb na výšce nešetřme. V nouzi lze poníka naučit, aby sehnul hlavu a prošel pod trámem či nízkým nadpražím.
Stáj by měla být dostatečně osvětlena, zejména pokud v ní poník pobývá větší část dne. Pokud přírodní osvětlení není dostatečné, měli bychom si světlo zajistit umělým osvětlením, aby se nám s poníkem dobře manipulovalo. Světlo nesmí poníka oslňovat.
Chovatelé, kteří chovají ještě další zvířata, mohou poníka ustájit společně k jiným zvířatům jen tehdy, je-li stáj suchá a chladná, tedy obvykle s jinými koňmi nebo se skotem, ovcemi. Ve vlhku a teplu poníkovi není dobře a ve své zimní srsti trpí. Z hlediska vlastního přístupu k poníkovi je lepší stáj samostatná, kdy nerušíme ostatní zvířata při vyvádění poníka na pastvu, nebo k zapřahání a omezíme nebezpečí pro děti, které s poníkem manipulují. Ovšem poník je tvor se stádovými pudy a nemá-li ostatní poníky, bude vděčný i za společnost jiných zvířat. Chovatel, i když se poníkovi věnuje, s ním přece jen nemůže trávit 24 hodin denně.
Ve společné stáji je výhodné pracovního poníka umístit blízko dveří - spojíme tak výhody společné a samostatné stáje. Chovnou klisnu před porodem nebo po ohřebení naopak dáme do vzdálenšjší, klidné části stáje.
Koňský hnůj je velmi kvalitní, proto ho můžeme ukládat stranou a využít ve své zahrádce, nebo poskytnout jinému zahrádkáři.
Stáj je takém místem krmení, nebo alespoň přikrmování. Je vhodné krmit ve stáji, protože poník se pak do stáje vrací rád a v případě, že třeba na vyjížďce uteče, určitě se vrátí domů, do své stáje. Ideální je, aby poník měl koš na seno nebo jesle, žlab či korýtko na jádro a okopaniny a kýbl na vodu a nápoj. Jesle by měly být umístěné nízko, raději úplně na zemi, kdy se poník krmí přes horní okraj. Když jsou vysoko, poník, nebo zejména hříbě, se natahuje nahoru a křiví si tím hřbet. Pro napájení je nejvhodnější kbelík, který je zavěšený - znemožní zvrhnutí a přitom se dá snadno sundat a vyčistit. Také můžeme lépe kontrolovat množství, jež poník vypil, na rozdíl třeba od automatické napaječky.
Důležitý je pro poníka výběh a pastva, ale to je otázka jiné kapitoly. Všeobecně platí, že čím menší stání nebo box poník má a čím méně pohybu se mu dostane pod sedlem nebo v tahu, tím větší možnost by měl mít pobývat ve výběhu.
Pomůcky uchováváme na suchém a stálém místě. Potřebujeme kartáč, hřblílko, háček na kopyta, hřeben na hřívu, ohlávku, vodítko, lonž a uzdečku. Podle využití dále sedlo, postroje, vozík, saně a různé zemědělské nářadí včetně vidlí a lopaty. Je dobré vymyslet možnost uvázání poníka před stájí, aby byl zajištěn než ho osedláme, nebo než otevřeme stáj a vše v ním přichystáme. Je možné a výhodné také poníka před stájí čistit.
Průchod do stáje, do výběhu i ven do přírody by měl být bezpečný a snadný, aby se poník nebál a aby se nám s ním lépe manipulovalo.
V takovém případě se poník může pohybovat jen do stran, ale už ne otáčet atd. Když není jiná volba a poník musí být uvázaný, tak šířka stání je minimálně taková, aby umožňovala čištění poníka a manipulaci s ním (krmení, napájení). Délka stání odpovídá velikosti poníka, ale z hlediska bezpečnosti lidí by měla být co největší. Úvazek musí poníkovi umožnit aby dosáhl na krmení a mohl si lehnout. Vhodný je řetízek s karabinou (méně s roubíkem) optimální váhy k velikosti poníka (do lehkého úvazku by se mohl zamotat, těžký by mu zase táhl hlavu dolů). Řetízek je lepší než provaz, který se může přetrhnout nebo opotřebovat. Uvazovat můžeme pomocí stájové ohlávky nebo nestahujícího se obojku kolem krku. Stání by mělo umožnit otočení poníka při vyvádění, ale je možné aby poník částečně vycouval, ovšem pouze v případě že je za stáním dostatek místa a stání není odděleno od ostatní podlahy schodem.
Na stání přistýláme dopředu, pod přední nohy a trup. Znečištěnou slámu odebíráme odzadu.
Boxové ustájení je v každém případě pro poníka pohodlnější. Pro klisny čekající hříbata a klisny s hříbaty je box podmínkou. Ale i hřebeček nebo valášek ocení svobodu pohybu v boxu. Hrazení boxu nemusí být příliš vysoké. Čím větší rozměry boxu, tím pohodlnější. Poník může volně přecházet, ale obtížnější se pak takový box udržuje, je i větší spotřeba slámy, nebo steliva. Nejmenší box by měl být čtvercový volený podle velikosti poníka. Využít můžeme části chléva (i prázdného bez jiných zvířat), jinou stavbu, nebo vybudovat přístřešek přímo pro poníka, v tom případě jej děláme ve velikosti boxu a umístíme ho tam, kde není ani průvan ani celodenní sluneční žár.
Podlaha je nejideálnější špalíková, lze použít prkna, dlažbu nebo beton. Nastýláme nejen proto, aby bylo možné do podestýlky zachytit moč a trus, ale zejména pro tepelnou pohodu ležícího poníka. Použít můžeme slámu, piliny, hobliny, nebo jiný nezávadný materiál. Alespoň jednou denně doplňujeme přistláním další vrstvy, popřípadě odebereme z místa nejvíce znečištěného. Jednou týdně pak vybereme vše a box čistě vymeteme. Samozřejmě čím častěji uděláme poníkovi v boxu čisto, tím lépe. Uvedený postup respektuje snahu držet poníka v čistotě a zároveň maximálně šetřit stelivem. Neznamená to však, že poník může stát týden, aníž bychom mu přistlali a odebrali trus. Postup je kompromisem mezi hlubokou podestýlkou a denním čištěním.
| Vaše reakce k článku |